Praha

Praha je hlavním a zároveň největším městem České Republiky. Rozkládá se na březích řeky Vltavy. Má dle oficiálních statistik přibližně 1,2 milionu obyvatel. Odhaduje se, že k tomuto číslu je nutno přidat přibližně 300 000 obyvatel, kteří v Praze pracují a žijí, ale nejsou zde přihlášeni k pobytu.

Praha má spoustu jmen jako "Praha stověžatá", "Zlatá Praha", "Matka měst", "Srdce Evropy". Od roku 1992 je centrum Prahy zapsáno na seznamu Světového děditství UNESCO.

Historie

Oblast, kde byla Praha založena, byla osídlena již v paleolitu. Kolem roku 200 př.n.l. se  usadili Keltové na jihu v oblasti nazývané Závist, ale později byli vytlačeni Germány. Slované dobyli Závist a trvale osidlili ve 4. století. Oblast byla krátce podrobena mongolskými Avary.

Podle legendy byla Praha založena kněžnou Libuší a jejím manželem Přemyslem, zakladatelem stejnojmenné dynastie. Ať již to byla pravda či ne, faktem zůstává, že jádro Prahy bylo založeno později v 9. století pod hradem Vyšehrad, postaveném na hoře, která se nálézá na pravém břehu řeky Vltavy. Později na opačném břehu vyrostl další hrad, budoucí Hradčany.

Město se záhy stalo sídlem českých králů. Někteří z nich se později stali dokonce římskými císaři. Stalo se důležitým centrem obchodu z celé Evropy, jak připomíná židovský obchodník a cestovatel Ibrahim ibn Ya'qub již roku 965. Město obdrželo status diecéze roku 973.

Král Vladislav II. vybudoval první most přes Vltavu - Juditin most - již roku 1170, bohužel tento most se zničil roku 1342. Karlům most byl postaven později na jeho základech.

Roku 1257, za vlády krále Otakara II., byla založena Malá Strana v oblasti budoucích Hradčan pro německé obyvatelstvo s určitým právem autonomie s odvoláním na Magdeburské zákony. Nová část vyrostla na opačném břehu naproti Starému Městu, které bylo bráněno linií pražského opevnění.

Město během 14. století za vlády Karla IV. z dynastie Lucemburgů vzkvétalo. Karel IV. přikázal vybudovat Nové Město, Karlův most spojil Nové Město a Malou Stranu. Vyrostla Svatovítská katedrála, nejstarší gotická katedrála v centrální Evropě umístěna uvnitř Hradu. Byla také založena Karlova Univerzita, nejstarší univerzita ve střední Evropě. Praha byla tehdy třetím největším městem v celé Evropě. Za vlády Karla byla také hlavním městem celé říše římské a bylo povýšeno na arcibiskupství. Praha měla svou vlastní mincovnu a německé a italské obchodníky, stejně jako bankéře. Sociální smír se začínal narušovat díky silícímu řemeslnickému stavu zmítajícímu se ve vlastních vnitřních bojích a množící se chudině.

Za krále Václava IV. (1378-1419) teolog a  lektor Univerzity Karlovy Jan Hus kázal v Praze. Od roku 1402 svolával své posluchače do Betlémské kaple. Kázal česky a snažil se rošířit svůj vlastní pohled na reformu církve. Tím se stával nebezpečným tehdejší politické a náboženské elitě. Hus byl následně po procesu upálen v Kostnici roku 1415 jako usvědčený kacíř.

O čtyři roky později Praha zažila svou první defenestraci při bouřích vedených pražským knězem Janem Želivským a vyhodila pražské radní z oken novoměstské radnice. Husova smrt rozdmýchala takzvané Husitské hnutí. Roku 1420 vzbouření venkované vedení známým vůdcem Janem Žižkou, spolu s husitskými jednotkami z Prahy, porazili v bitvě na hoře Vítkov českého krále Zikmunda, syna krále Karla IV.

V následujících dvou stoletích pražané posilovali svou roli coby obchodního centra. Mnoho známých gotických stavem bylo postaveno právě v této době, včetně Vladislavského sálu na Hradčanech.

Roku 1526 ovládly české království Habsburgové. Vřelý vztah ke katolicismu této vládnoucí dynastie měl neblahé důsledky pro české království a následně pro Prahu, která byla baštou protestantských ideálů v Čechách. Tyto problémy nebyly zpočátku viditelné. Za vlády Rudolfa II., byl zvolen českým králem roku 1576, který si zvolil Prahu z a své sídlo, prožívala Praha dobu nebývalé prosperity. Praha se stala centrem, kde žili největší myslitelé své doby jako Tycho de Brahe a Johann Kepler, malíř Arcimboldo a další.

Roku 1618 další pražská defenestrace předznamenala začátek třicetileté války. Ferdinand II. Habsburgský byl sesazen a jeho místo zaujmul Fridrich V. Pfalzský.. Česká vojska ale byla poražena v bitvě na Bílé Hoře (1620) nedaleko Prahy. Od této doby Praha a celá země prožívá těžké období, ve kterém se vytratila náboženská tolerance  a katolická protireformace byla všudypřítomná. Po Vestfálském míru Ferdinand přesunul královský dvůr do Vídně. Praha se začala vylidňovat a z původních 60 tisíc obyvatel před válkou zbyla pouhá třetina.

Roku 1689 zdevastoval Prahu velký požár, následně Praha prošla velkou renovaci a modernizací. Ekonomický růst pokračoval celé následující století a město mělo roku 1771 80 tisíc obyvatel.  Mnoho z nich bylo bohatých obchodníku, mnoho z nich bylo německého, španělského či dokonce italského původu. Praha byla obhohacena mnohými paláci, kostely a zahradami v barokním stylu. Roku 1784 spojil Josef II. čtyři města pražská - Malou Stranu, Nové Město, Staré Město a Hradčany - v jedno. Židovská část města, zvaná Josefov, byla přidružena roku 1850.

Průmyslová revoluce změnila výrazně tvář města díky novým továrnám, které mohly využívat blízké uhelné doly a železárny.  První předměstí, Karlín, bylo založeno roku 1817 a již dvacet let poté populace přesáhla 100 tisíc obyvatel. První železniční spojení bylo vybudováno roku 1842.

Vlna revolucí se prohnala Evropou roku 1848 a ty zasáhly i Prahu. Revoluce byla ovšem potlačena. V následujícíh letech vzrůstá české národní hnutí (v opozici německému národnímu hnutí) až roku 1861 získalo většinu v městském zastupitelství.

První světová válka skončila porážkou Rakouska-Uherska a po vyhlášení Československa se Praha stává opět hlavním městem roku 1918. V této době byla Praha opravdovým evropským hlavním městem s velmi vyvinutým průmyslem. V třicátých letech se populace zvýšila až na ohromujících 850 tisíc obyvatel.

Po většinu své historie byla praha multietnickým městem s velkým zastoupením české, německé a židovské (většinou hovořící něměcky a nebo jidiš) populace. Po roce 1939 za nacistické okupace většina židovské populace utekla či byla vyhlazena v probíhajícím holocaustu. Naopak německá populace utekla či byla vyhnána po ukončení války. Pražské obyvatelstvo povstalo proti okupaci 5. května 1945 a čtyři dni poté Prahu osvobodila Sovětská armáda. Praha se poté stala hlavním městem státu fakticky kontrolovaného Sovětským svazem a roku 1955 se náš stát připojil k vojenské organizaci - Varšavské smlouvě.

Vždy živý intelektuální svět v Praze prožíval těžké chvíle v totalitním režimu. Na 4. sjezdu Československých spisovatelů roku 1967 bylo zaujato silné stanovisko proti tehdejšímu režimu. Následovalo krátké období "socializmu s lidskou tváří", keré bylo charakterizováno prodemokratickými změnami, jež byly ukončeny vpádem vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Roku 1989, po pádu Berlínské Zdi, vypukla Sametová revoluce a demonstrující občané zaplavily ulice Prahy. Československo se konečně vymanilo z vlivu Sovětského svazu a Praha ohromně těžila z nové nálady ve společnosti. Roku 1993 se praha po rozpadu Československa stává hlavním městem České Republiky.